1. Pročíst si látku a porozumět jí. Bez toho nemáte šanci.
2. Podtrhnout si v textu (v učebnici) nejdůležitější body a data.
3. Vypsat si tyto body na papír a doplnit k nim nejasnosti; tahák vypracovat v přehledném systému, v bodech a podbodech.
4. Pročíst si tahák po sobě, zda je srozumitelný.
5. Zkusit si jej zopakovat zpaměti. Potřebujete ho ještě vůbec?
Klasické metody
1. Ruční práce Napsat si tahák na ruku propiskou nebo fixou je ta nejstarší metoda.
Plusy: Vždy "po ruce".
Minusy: Ruce máte jen dvě, a navíc se přitom trochu umažete. Pokud ale látce nerozumíte, tahák bez systému vám stejně nepomůže.
2. Kdo má pod čepicí Malinkaté papírky a na nich ještě menší písmenka se vejdou klukům do kapes, holky si je připínají pod sukně. A vejdou se i pod čepici.
Plusy: Pokud si tahák vytisknete na počítači, pak ho po sobě nejen přečtete, ale navíc bude i přehledný. A z toho už se dá něco naučit.
Minusy: Učitel vás může snadno odhalit.
3. U lavice dítě stálo na lavici tahák psalo. Při čmárání taháku na školní lavici už musíte předem počítat s tím, že ho zase brzo smažete.
Plusy: Obrovská plocha pro vaše poznámky. Na lavici se vejde všechno.
Minusy: Tahák na lavici moc dlouho nevydrží. Stojí to vůbec za to?



